Doplňující informace a texty

A JEŠTĚ NĚCO NAVÍC O Go Ju Te Do

   Jak již bylo částečně popsáno a vyplývá z informací uvedených jinde na těchto stránkách, je Go Ju Te Do produktem, který zohleňuje zkušenosti z cvičení úpolových sportů, bojových umění a praktické sebeobrany se zkušenostmi z bohaté bezpečnostní praxe a fyzických konfrontací nejenom při výcviku, ale i v reálném životě.

    Ačkoli se koncept Go Ju Te Do snaží zachovat maximum využitelného z Goju Ryu Karate (terminologie, některé postoje, techniky a metodika cvičení), je svým pojetím a cíli výcviku orientováno daleko víc na tzv. STREET FIGHT, neboli velmi nebezpečné situace, kdy je člověk skutečně a bez legrace ohrožen na životě a/nebo zdraví a nemá prostor pro nic jiného než se alespoň pokusit postavit se agresorovi na odpor a účinně bojovat/bránit se.

   Jak již bylo také uvedeno - nejedná se situace, kdy jde o dobrovolný duel/souboj (ve sportovní, nebo pouliční formě), ani o fyzické pošťuochování/napadání/obranu "na diskotéce, nebo párty", ani o obhajobu cti/tváře vůči urážkám apod..

    Nebezpečnými situacemi je v našem míněno to, že je někdo NEBEZPEČNĚ a VÁŽNĚ fyzicky napaden (nebo blízko od napadení) s úmyslem být zabit, surově zmlácen/zmrzačen, znásilněn a/nebo okraden, unesen apod., nebo musí bránit proti takovému typu fyzického napadení jemu blízké, nebo jiné osoby, které to potřebují (soukromě, nebo pracovně).

POSTOJE

Rámcově jsou postoje používané v systému spíše vysoké, z důvodu vyšší mobility a související rychlosti pohybů. Jejich stabilita je sice také důležitá, ale ne natolik, aby kvůli ní musely být postoje velmi nízké a tím strácely mobilitu. Obecně nižší stabilita vyšších postojů je kompenzována hloubkou pochopení funkcionality těchto postojů a praktickým osvojením si fungování těžiště a vektorů, úhlů končetin, zapojení svalstva, rytmu a rychlosti prováděných pohybů, tak aby byl nalezen vyvážený a funkční kompromis mezi stabilitou a mobilitou/rychlostí pohybu v postojích.

Esenciálním výchozím postojem pro nácvik správného technického provedení je postoj Uchi-hachichi-dachi. Jedná se o jediný z postojů MODERN GOJU, jehož funkcionalita je v jeho statické podobě - ve smyslu jeho stability i mobility. Postoj Uchi-hachichi-dachi umožňuje prostřednictvím sofistikované práce s těžištěm a správných vektorů mez horními končetinami, trupem a dolním končetinmi poměrně vysokou míru stability.

Dále, díky sofistikované práci s těžištěm a dráhami pohybu dolních končetin u výkroků a úhybů, je možné z tohoto postoje velmi rychle a úsporně přecházet do jiných postojů, aniž bychom ztráceli stabilitu.

Postoji pro úhyby do stran a pohyb vpřed jsou postoje Sanchin-dachi a Neko-ashi-dachi. Tyto postoje nejsou chápany, ani používané jako statické, ale pouze v kontextu jejich dynamické funkcionality. Při pohybu vpřed se používá nejvíce postoj Sanchin-dachi způsobem krok-sun-krok.  Postoj Neko-ashi-dachi se používá spíše pro přenášení těžiště při úhybech do stran, než jakožto výchozí postoj, nebo při pohybech dopředu. 

Další informace na toto téma budou doplněny dle možností autora ...

KROKY, VÝKROKY, ÚHYBY, STRHY/ROTACE

Pohyb nohou po ploše (kroky, výkroky, úhyby) jsou v pojetí  klíčové a jejich správnému porozumění a správnému technickému provedení je věnována zvláštní pozornost a adekvátní část lekcí.

Jde o to dosáhnout toho, aby praktikující přirozeně a maximálně efektivně používal práci nohou po ploše jakožto zdroj energie pro údery a kopy, v rámci ATEMI WAZA i v rámci průběhu boje a ukončení boje.

Správným provedením výkroků lze řešit většinu kopů agresora, bez toho, aby se jeho útočné kopy musely náročně blokovat nohama, natož rukama.

Správný pohyb po ploše - výkroky, společně s načasováním a správnými vektory končetin a trupu tvoří fundament generování a přenosu vlastní síly i využití protivníkovy síly v kontextu stability a mobility. Jednodušeji řečeno - při nezvládnutém pohybu nohou po ploše, dochází k tomu, že např. naše údery nedestabilizují příliš protivníka, ale destabilizují při nárazu na jeho tělo spíš nás samotné (odrazíme se od něj zpět při úderu, nebo kopu ...).

POZICE TĚLA: STŘEHY RUKOU A PŘÍSTUPY K SOUPEŘI

Pozice těla má řadu hledisek a důležitých aspektů.

Z hlediska pozice těla ve vztahu k pozici těla potivníka je považováno za výhodnější působit ze strany než přímo naproti sobě. Důvodem je výhodnost volného použití obou rukou oproti omezenému použití obou rukou ze strany protivníka ("fighting on the outside gate").

Střeh/pozice rukou je předsunutá s lokty před tělem. Přední ruka je mírně pokrčená, ale napnutější než zadní ruka s pěstí/dlaní ve výšce zhruba klíčních kostí a loktem ve výšce zhruba solar plexus. Zadní ruka je pokrčenější, loket je niže než u přední ruky, na vzdálenost jedné pěsti od našeho těla a pěst ve výšce lokte přední ruky. Pěst/dlaň zadní ruky je ve výšce pěsti/dlaně přední ruky. 

ÚDERY

Kvůli významu centrální linie je přímý úder nejčastěji používaným úderem.

Úder však vychází v praktických aplikacích pokud možno z místa před středem těla a nikoliv (z pro údery v karate typického) HIKI-TE, nebo z místa u brady (jako u boxu s rukavicemi), přičemž, když pěst přední ruky je v místě dopadu na soupeřově těle, tak pěst zadní ruky je před středem těla zhruba v místě lokte přední ruky.

Při úderech se využíjaví tři základní zdroje síly:

1) Síla generovaná především nohama a boky

2) Síla generovaná především zádovými svaly a tricepsy (je dobré si ji izolovaně představit/vyzkoušet při nutnosti úderu v sedě)

3) Síla generovaná především zápěstím a předloktím ( s částečnou podporou tricepsu)

Za optimální variantu (ne však vždy možnou a z důvodu situačního kontextu realizovatelnou) úderu je považována taková, která integruje sílu všech tří zdrojů najednou (výkrok, boky, záda/triceps, předloktí/zápěstí) a dle okolností existují provedení a techniky ve škále variant od minimalistických po maximalistické.

Za minimalistickou variantu úderu lze považovat např. úder v sedě, vleže (např. "osedlaný protivníkem" ve "vítězné pozici"), úder v situaci úplného překvapení apod.

Za maximalistickou variantu úderu lze považovat úder ve stoje, s dobrými podmínkami pro výkrok a přesun celého těžiště dopředu směrem k soupeři, kdy se integruje kinetciká energie ze všech 3 zdojů (energie výkroku, energie tricepsu/zad, energie předloktí/zápěstí) a takové údery, pokud zasahují soupeřovo tělo, mají ambici i potenciál působit kineticky destruktivně na jeho stabilitu, celkovou pozici těla a těžiště.

Kromě úderů na vzdálenost natažené paže (pěstí, dlaní, hranami, prsty), což odpovídá technikám v tzv. 2. bojové vzdálenosti, jsou   používány také údery lokty, které se používají v tzv. 3. bojové vzdálenosti. Lokty jsou používány jako údery (EMPI-TSUKI) a/nebo jako seky (EMPI-UCHI) a jejich funkcionalita je dána situačním kontextem boje.

Nedůraznost/nevýznamnost jednotlivých technik oproti významu rámcově pojatého, kontinuálního toku/řetězu technik

   Techniky nemají jednotlivě vzato příliš význam a zřejmou/konkrétní formu a cíl, kromě v podstatě rámcového úsilí o to zasahovat útočníka na citlivých bodech centrální linie, destabilizovat jej, zahltit jej a získat převahu. To také znamená, že pokud technika nedopadla/nepronikla dostatečně, pak je naše (obráncova) pozice a stabilita méně ovlivněna, protože je obránce schopen snadno přizpůsobit "tok svých technik" (nežli v případě "sázky na jednu kartu"/techniku) vývoji situace pro žádoucí průnik k citlivým místům na agresorově těle a získání převahy v konečném důsledku. Veškeré techniky to umožňují díky tomuto pojetí. Veškeré údery a kopy mohou být zahrnuty do komplexního toku v pomyslném "řeťezu" protiůtoku a následných útoků. Tento "řetěz" protiútočných technik, oproti jednomu silnému útoku/protiútoku získává převahu nad útočníkem skrze prvotní ATEMI WAZA a dále postupně cestou: pokus-zásah, nebo pokus-omyl-modifikace-zásah, bez přerušení, nebo ústupů, až do získání zřetelné převahy a kontroly protivníka.

Další informace na toto téma budou doplněny dle možností autora ...